DECISION

Po týdnu vás zdravím, tentokrát od módy trochu odbočím. Mám totiž potřebu sdělit vám, k jakému rozhodnutí jsem v poslední době dospěla, a co mě k němu přimělo. Tak snad vás i tento druh článku zaujme a dočtete ho až do konce. :)

Myslím, že jsem typická žena, která si myslí, že dokáže dělat tisíc věcí najednou a všechny na 200 %. :))) Od péče o rodinu a domácnost počínaje, přes chození do práce, psaní blogu až po zábavu konče. Samozřejmostí je, u toho stále dobře vypadat. To přece není žádný problém! To se dá zvládnout levou zadní. Byla jsem na sebe pyšná! Vždycky jsem sama sebe plácala po rameni za to, kolik věcí jsem schopná stihnout. Že nepotřebuju žádnou pomoc a přesto mám naklizeno, vymýšlím program pro malou a hlavní práci bravurně skloubím s blogem. Paráda! Jsem geniální!? NE! Nejsem!

Poslední dobou, už to tak růžově nevidím a už vůbec si jako machr nepřijdu. Mám pocit, že jsem taková chobotnice, která jednou rukou vaří, druhou uklízí, třetí píše blog, jednou nohou jsem v kanceláři, druhou nohou na výletě s rodinou a třetí běhám. :))) Tento výjev se mi promítá čím dál častěji. Jsem člověk, který se nezastaví dřív, než má hotové vše, co si naplánoval. To znamená, že každý pátek odpoledne dělám velký úklid bytu. Nesnáším nepořádek a ano, možná jsem trochu přehnaná. Ale když není byt naklizený, nejsem schopná si odpočinout a soustředit se na něco jiného. Já vím, je to trochu nemoc. :) Takže zhruba od středy začínám být nervózní, jak to všechno stihnu, když potřebuju uklidit, uvařit, nafotit fotky na blog a nejlépe ještě něco napsat. Chceme jet na výlet, čeká nás rodinná oslava, chtěla jsem si pospat, přečíst knížku, zajít do kina,...Zkrátka sice jedu jako motorová myš, ale zjistila jsem, že je to na úkor mé psychické pohody, ale i rodinné pohody. Že mě už netěší, co vše jsem za ten den stihla. Vyčítám si nedostatek času na rodinu a přátelé, lituju, že se mi na nočním stolku hromadí skvělé knížky, ke kterým nemám šanci se v klidu dostat, mrzí mě, že běhání jsem odsunula na druhou kolej, protože na něj prostě není čas, ... Řekla jsem si dost, je tohle to co chci?!

Koupila jsem si nový diář, který nese heslo #žijsvésny . A já je chci žít! Proto jsem přemýšlela, jak dál dělat věci, které mě baví a nezanedbávat tím ani své povinnosti. První věc, je dobře plánovat a plán dodržovat. To je jasné. Ale úkolů je hodně a času málo. Jedno řešení tu je, ale já ho dlouho zvažovala hned z několika důvodů. Vzhledem k mé chorobné potřebě, mít uklizený být, jsem si začala pohrávat s myšlenkou pořídit si paní na úklid. Tak a je to venku! Já super-žena, zvažuji, že si nechám od někoho pomoci. :) Tato možnost mě napadla mnohokrát. Ale vždycky to skončilo na tom, že mi přišlo trapné abych měla paní na úklid, že to přeci musím zvládnout sama, jednak mi to přišlo jako zbytečný luxus a hlavně mi to přijde poněkud nevýchovné. Ale vidina toho, že tím získám pár hodin drahocenného času, který můžu využít pro rodinu, přátelé nebo vanu plnou pěny a tím i podstatně lepší náladu, tuto možnost znovu otevřela. Moje předsudky skončily tím, že nechat si pomoct od druhého není trapné, a že ten určitý náš druh luxusu, dá zase možnost vydělat si peníze někomu jinému. Jen to, že je to svým způsobem trochu nevýchovné, mi zůstalo. Nechci, aby to, že nám doma někdo uklízí, brala Anička jako samozřejmost. Ale doufám, že za těch šest let, jsem ji důležitost uklízení do její povahy trochu vtiskla, a abych to ještě upevnila, rozhodla jsem se, že si svůj pokojíček bude uklízet sama. Máte někdo děti a zároveň paní na úklid? Jak to děti vnímají? Já doufám, že "model", který jsem vymyslela, bude fungovat, a že za toto rozhodnutí se jednou poplácám po rameni. :)))

Úklid domácnosti, jako placená služba, se začíná celkem rozmáhat. A já se tomu vůbec nedivím. Životní tempo je neskutečně rychlé, a proto, když se naskytne možnost, někde získat čas, proč toho nevyužít. Co myslíte? Jaký na to máte názor? Dejte mi vědět. Budu ráda za vaše názory. Na oplátku vám pak napíšu, jak mi to vyhovuje. :)

@pinterest